28. února 2015 v 19:26 | Evča
Kapitola 1.
Iana se snažila držet hlavu dole. Nepotřebovala vidět obličeje, co si jí s opovržením prohlíželi.
Zamyšleně se podívala na branborovou kaši s kuřecím řízkem,kterou měla položenou na talíři před sebou.
Dnes je k obědu alespoň bramborová kaše, řekla si v duchu.
,,Ahoj Iano, můžu si přisednout?" zeptal se jí hluboký, ustaraný hlas.
Pomalu svou hlavu otočila tak, aby viděla do tváře jedinému kamarádovi, jakého kdy měla.
,,Jasně, proč se ptáš?" zamžikala očima.Pak ještě dodala: ,,Seane."
Blonďák se pousmál. ,,Jen tak," položil talíř na stůl a sedl si vedle ní.
,,Hlavně se nevyptávej, co se dneska stalo," začala.
Sean nasadil toužebný výraz, ale pak ho zase zahnal a zamračil se. ,,Něco fakt zlýho?" podivil se.
Iana se zhluboka nadechla. Opřela se o židli a upřela se do těch velkých modrých očí.
,,Jo, teda alespoň pro mě," zašeptala. ,,Celý den jsem pak proseděla na toaletách," zalitovala se, ale pak si vzpomněla, že musí být silná. Musím být silná, ať to stojí, co to stojí.
,,Io, já vím, že je to pro tebe těžké. Musíš se bránit. Kdo to byl?"
Iana odtáhla hlavu.
,,Nikdo. Zuřil bys," kousla se do rtu.
Sean čekal na odpověď a dvakrát si dal do úst vidličkou bramborovou kaši.
Iana se objala okolo pasu. ,,Sheyna."
,,Já to tušil," uhodil Sean do stolu. Věděl, že se to znovu stane.
Iana mlčela. Nevěděla co by měla říct. Co by měla říct, aby neměla strach, nebo aby Sean se ještě víc nenaštval.
,,Co to bylo tentokrát?" zrychlil.
Ia zase se chvíli mlčela. Musím pryč.
Zvedla se. Nemohla tu nadále takhle už sedět.
,,Kam jdeš?" chytil ji za zápěstí.
Iana se mu rychle vysmekla. ,,Pryč odtuď."
,,Tak na mě počkej," řekl prosebným hlasem Sean.
Iana ho znala už od svých pěti let, byli nejlepší kamarádi.
Počkala.
Sean si bleskurychle nastrkal do pusy kuřecí řízek a popohnal Ianu. ,,Pojď."
Když vyšli před školu, bylo chladněji než obvykle. V Brooklynu nastala zima.
Iana pozorovala nával taxíků troubící v zácpě. Podívala se nahoru. Vysoké budovy se tyčily daleko do výšky. Bylo jí na zvracení.
V Brooklynu odmalička vyrůstala, ale teď měla nejvetší chuť přiznat, že by jí klidně nevadilo, kdyby žila někde jinde.
,,V pohodě?"probudil jí konejšivý Seanův hlas.
Pokývala hlavou, ale moc se v pohodě necítila.
,,Půjdeš domů? Zvládneš to?" strachoval se Sean. Iana nikdy nevěděla, proč se kamarádí zrovna s ní. S takovou nudnou holkou.
,,Mám chuť na kafe. Nezajdem si?" poprvé se za den usmála.
,,Do Starbucku? Jasan. Pro mladou dámu v nesnázích udělám vše," změnil náladu a uchechtl se.
Iana ho zvesela plácla po rameni. ,,Nech toho. Pochybuju, že jsi džentleman," zasmála se, ale zahákla se za jeho rameno.
Společně vyšli k obchodu, který byl jen pár stovek metrů od nich.
Podle mě je ta kapitola naprosto úžasná, vadí mi ale proč to sakra nemůže být delší?
:-D
Jinak se strašně těším na další kapitolu Stopy a Než zasáhneš. :-)