Kapitola 2.
Mamka říkala, že uslyšela v osm hodin zvonek. Když přiběhla ke dveřím a otevřela je, byla jsem na studené dlažbě a měla jsem deku přehozenou přes sebe.
Probudila jsem se o dvě hodiny později a nevěděla jsem co udělat dřív. Měla jsem křičet, nadávat? Místo toho jsem jen seděla na gauči a upřeně pozorovala v krbu oheň,který tančil zuřivý tanec.
Měla jsem strach.
Moje sestra Nina byla v kuchyni.
Mamka mi položila na stůl tác s jídlem, neměla jsem hlad.
,,Je ti dobře, miláčku? Jseš úplně bledá," zeptala se mě mamka.
Zašeptala jsem odpověď.
,,Díky."
Mamka mi dala neposlušný pramínek za ucho.
,,Zlato, já vím,že jsi měla těžký den, ale buď ráda že to dopadlo dobře a že jsi z nějakého důvodu doma."
Neřekla jsem nic.
,,Hele, já vím že je to na tebe opravdu hodně, ale chci abys mi řekla, co se stalo."
Moje mamka se jmenovala Elizabeth. Měla milý a přívětivý hlas. Měla vrásky, ale vždycky, když jsem se na ni podívala, stará mi nepřipadala. V očích měla jiskřičky,které se vesele přetahovaly z jedné strany na druhou.
Opřela jsem se jí o tělo a zanaříkala jsem.
,,Šla jsem do knihovny pro knihu. Když jsem šla zpátky tak...," hlas se mi zadrhl.
,,Ano? Poslouchám."
,,Když jsem šla zpátky tak mě napadl cizí člověk. Myslím si,že to byl muž a vyhrožoval mi smrtí," najednou se všechny emoce slily dohormady, jako barvy, které se míchají jedna přes druhou ,, a najednou ho něco srazilo k zemi.Nevěděla jsem co a pak jsem asi usnula," vysvětlila jsem a bolestně protáhla obličej. Byla to krutá pravda.
Elizabeth nic neříkala a pak se rozplakala. Udiveně jsem ji pozorovala. To já jsem si vždycky myslela, že je silnější.
Utřela si slzy a řekla mi, že jde zavolat policii.
Přemístila jsem svůj zvědavý pohled někam jinam, a to na moji sestru, která stále ve dveřích.
Usmála se, ale byl to falešný úsměv.
,,Nino? Proč máš falešnej úsměv?"
Odpověděla mi: ,, Protože jsem ráda, že jsem s někým doma," řekla a zaposlouchala se do hovoru, který vycházel z kuchyně. Mamka už volala.
Pousmála jsem se nad tou nesmyslnou otázkou.
,,Jsem opravdu ráda, že jsi doma.Posuň se. Podíváme se na televizi."
Posunula jsem se a vzala si z tácu hrnek teplého čaje a víc jsem se zamuchlala do deky.
Nina zapnula televizi. Ukázala se na ní americká tvářička nějaké malé holčičky, která se chtěla stát modelkou.
,,Hmm, tohle mě příde jako týrání dětí. Jejich matky je napudrujou a nalíčej, daj je do težkých šatiček a pak je vystavují jako nějaké panenky. Tohle bych nikdy neudělala," ztěžovala si Nina.
Pokrčila jsem rameny.Já asi nikdy nebudu mít děti.
Na obrazovce se ukázala žena, kerá doprovázela podsaditého chlapíka.
Podívala jsem se na hodiny, které visely na proti mě. Za pět minut čtvrt na jedenáct.A to chtěj v tuhle dobu vysílat zprávy?
Nina a já jsem se tomu divily s vykulenýma očima.
Přišla mamka, zrovna když si mladičká žena sedla a začala hovořit. Druhý moderátor si sedl vedle ní. Za nimi naskakovali obrázky.
,,Dejte si pozor, občané New Orleans. V devět hodin a třicet minut se našlo tělo muže,který byl zřejmě někým zabit. Jeho identitu zatím nevíme. Věk tak pětatřicet let a zavraždil ho neznámý, který ho uveznil na střeše jednoho domu a seťal mu hlavu.Vrah je na svobodě. Z tohohle důvodu, prosíme abyste se uklidili do svých domovů a nevyházeli ven.
Děkujeme za ztpení. A těď rozhovor s...," Nina vypnula televizi a já jsem vylila horký čaj na zem.
Byl to ten chlap, který mi vyhrožoval.


















Pěkná kapitola =) Zajímalo by mě, co se s ní přesně stalo a kdo ji donesl domu =)