Stopy 1

26. prosince 2014 v 16:52 | Evča |  Stopy

Kapitola 1.

Nevím, jestli jsem měla opravdu jít. Neměla bych se večer po nocích procházet sama po temných ulicích New Orleans.
Třesu se strachy a to jenom proto, že jsem si usmyslela, že musím jít do knihkupectví pro nový svazek knihy od mého oblíbeného spisovatele. Proč jsem jenom tak tvrdohlavá a nemohla jsem radči zůstat doma a spokojeně pít se sestrou kolu a u toho se dívat na televizi, kde dávají praštěné televizní show? Ne, to jsem prostě já.
Hnala jsem se po širokých schodech dolů a držela jsem se pevně zábradlí, až jsem cítila, jak mi zběleli klouby na prstech. Otřásla jsem se. To je dnes zima. Nevím, jestli se mám dívat před sebe,dolů a nebo v nejhorším za sebe, jestli mě náhodou někdo nesleduje. Bohužel jsem ale pořád cítila, že mě někdo provrtává pohledem.
Znovu jsem se otočila a pátravě hledala skrytou osobu v temnotách. Nic.
Přidala jsem do kroku. A pak, když jsem znovu stoupla na dlaždice, něco mě popadlo za kabát a slizká ruka se mi omotala kolem krku.
,, Klid, brouku. Nebude to bolet,"uslyšela jsem chraplavý hlas.Zřejmě to byl muž.
Nakočila mi husí kůže.
Stála jsem zezadu, takže jsem neviděla na jeho obličej.
Lepkavou a studenou ruku mi ještě víc přitiskl na hrdlo a dlouhými drápy mi drásal krk.
Chtěla jsem zakřičet, ale ze suchého hrdla se ozval jen přidušený nářek.
Pomoc!
Zkusila jsem to ještrě jednou.
,, Pomoc!" ozvalo se ze mě.
Muž posměšně řekl: ,, Nikdo tě v téhle čtvrti nezachrání. Možná tě najdou, až budeš mrtvá, ale možná taky ne. Přemýšlím, že tě hodím to támhletý řeky a zahrabu tě pískem. Hmm, žůžo, ale dost vykecávání. Mám hlad," zašeptal mi do ucha.
Myslela jsem, že je konec, ale jeho ruka se rychle odtáhla, že jsem neměla ani čast zareagovat, že mě už nic nedrží a že můžu rychle zmizet, jenže jsem se mezitím svalila na zem a nohy mě neposlouchaly.
Do nosu mě uhodila pachuť krve. Zatočila se mi hlava a viděla jsem rozostřeně. Na pravé straně krku jsem ćítila hroznou bolest, ale byla jsem tolik ochablá, že nebylo cenu vstávat. Spát. Ano, spát. Lehounce navždy spát.
Probudil mě výkřik a zvedla jsem ruce, abych si zakryla hlavu. Po tvářích mi tekli slzy. Nemohla jsem křičet. Nemohla jsem vstát. Dokonce jsem ani nic neslyšela.
Někdo mě zvedl do náruče a moje tělo se teď zdálo být tak těžké, že jsem už neudržela oční víčka a propadla jsem se do temnoty.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Callia Callia | 26. prosince 2014 v 19:42 | Reagovat

:OO Vypadá to zajímavě. Skvělá kapitola. :)

2 myevent myevent | 26. prosince 2014 v 19:50 | Reagovat

[1]: Děkuju.:)

3 Jess Jess | Web | 27. prosince 2014 v 21:39 | Reagovat

Ty si fakt ze mně děláš srandu viď?!? :D Ten konec! OMG! :D Jak jsi mi to mohla udělat?! Každopádně povídka vypadá úžasně a já se už nemůžu dočkat dalšího dílu. :3

4 myevent myevent | 28. prosince 2014 v 12:36 | Reagovat

Sranda.... To je hodně slabý slovo... ;-)
Ježíši, já přece nejsem dokonalá.:-D

5 Jess Jess | 30. prosince 2014 v 20:46 | Reagovat

:DDDDDD
Jsi! :D :3 Pro mě ano! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Divergent by Veronica RothAnna Dressed in Blood by Kendare Blake
Harry Potter by J.K. RowlingPercy Jackson and the Olympians by Rick Riordan
The Chemical Garden by Lauren DestefanoThe Chronicles of Narnia by C.S. Lewis
Firelight by Sophie JordonEvernight by Claudia Gray
The Mortal Instruments by Cassandra ClareThe Hunger Games by Suzanne Collins
Twilight by Stephenie MeyerShatter Me by Tahereh Mafi
The Selection by Kiera CassThe Vampire Diaries by L.J. Smith
Iron Fey by Julie KagawaRuby Red Trilogy by Kerstin Gier