Můj život/ feat.já



Prosinec 2014

Stopy 2

27. prosince 2014 v 10:42 | Evča |  Stopy

Kapitola 2.

Mamka říkala, že uslyšela v osm hodin zvonek. Když přiběhla ke dveřím a otevřela je, byla jsem na studené dlažbě a měla jsem deku přehozenou přes sebe.
Probudila jsem se o dvě hodiny později a nevěděla jsem co udělat dřív. Měla jsem křičet, nadávat? Místo toho jsem jen seděla na gauči a upřeně pozorovala v krbu oheň,který tančil zuřivý tanec.
Měla jsem strach.
Moje sestra Nina byla v kuchyni.
Mamka mi položila na stůl tác s jídlem, neměla jsem hlad.
,,Je ti dobře, miláčku? Jseš úplně bledá," zeptala se mě mamka.
Zašeptala jsem odpověď.
,,Díky."
Mamka mi dala neposlušný pramínek za ucho.
,,Zlato, já vím,že jsi měla těžký den, ale buď ráda že to dopadlo dobře a že jsi z nějakého důvodu doma."
Neřekla jsem nic.
,,Hele, já vím že je to na tebe opravdu hodně, ale chci abys mi řekla, co se stalo."
Moje mamka se jmenovala Elizabeth. Měla milý a přívětivý hlas. Měla vrásky, ale vždycky, když jsem se na ni podívala, stará mi nepřipadala. V očích měla jiskřičky,které se vesele přetahovaly z jedné strany na druhou.
Opřela jsem se jí o tělo a zanaříkala jsem.
,,Šla jsem do knihovny pro knihu. Když jsem šla zpátky tak...," hlas se mi zadrhl.
,,Ano? Poslouchám."
,,Když jsem šla zpátky tak mě napadl cizí člověk. Myslím si,že to byl muž a vyhrožoval mi smrtí," najednou se všechny emoce slily dohormady, jako barvy, které se míchají jedna přes druhou ,, a najednou ho něco srazilo k zemi.Nevěděla jsem co a pak jsem asi usnula," vysvětlila jsem a bolestně protáhla obličej. Byla to krutá pravda.
Elizabeth nic neříkala a pak se rozplakala. Udiveně jsem ji pozorovala. To já jsem si vždycky myslela, že je silnější.
Utřela si slzy a řekla mi, že jde zavolat policii.
Přemístila jsem svůj zvědavý pohled někam jinam, a to na moji sestru, která stále ve dveřích.
Usmála se, ale byl to falešný úsměv.
,,Nino? Proč máš falešnej úsměv?"
Odpověděla mi: ,, Protože jsem ráda, že jsem s někým doma," řekla a zaposlouchala se do hovoru, který vycházel z kuchyně. Mamka už volala.
Pousmála jsem se nad tou nesmyslnou otázkou.
,,Jsem opravdu ráda, že jsi doma.Posuň se. Podíváme se na televizi."
Posunula jsem se a vzala si z tácu hrnek teplého čaje a víc jsem se zamuchlala do deky.
Nina zapnula televizi. Ukázala se na ní americká tvářička nějaké malé holčičky, která se chtěla stát modelkou.
,,Hmm, tohle mě příde jako týrání dětí. Jejich matky je napudrujou a nalíčej, daj je do težkých šatiček a pak je vystavují jako nějaké panenky. Tohle bych nikdy neudělala," ztěžovala si Nina.
Pokrčila jsem rameny.Já asi nikdy nebudu mít děti.
Na obrazovce se ukázala žena, kerá doprovázela podsaditého chlapíka.
Podívala jsem se na hodiny, které visely na proti mě. Za pět minut čtvrt na jedenáct.A to chtěj v tuhle dobu vysílat zprávy?
Nina a já jsem se tomu divily s vykulenýma očima.
Přišla mamka, zrovna když si mladičká žena sedla a začala hovořit. Druhý moderátor si sedl vedle ní. Za nimi naskakovali obrázky.
,,Dejte si pozor, občané New Orleans. V devět hodin a třicet minut se našlo tělo muže,který byl zřejmě někým zabit. Jeho identitu zatím nevíme. Věk tak pětatřicet let a zavraždil ho neznámý, který ho uveznil na střeše jednoho domu a seťal mu hlavu.Vrah je na svobodě. Z tohohle důvodu, prosíme abyste se uklidili do svých domovů a nevyházeli ven.
Děkujeme za ztpení. A těď rozhovor s...," Nina vypnula televizi a já jsem vylila horký čaj na zem.
Byl to ten chlap, který mi vyhrožoval.

Téma týdne: Pusa na dobrou noc :*

26. prosince 2014 v 17:11 | Evča |  Ze života
Ách.
Pusa.
A to v noci.
Na dobrou noc.

Kolikrát se Vám stane, že dostanete od mamky,taťky,kluka pusu na dobrou noc? Dvakrát za týden? Šestkrát za měsíc?
Tema týdne je proto Pusa na dobrou noc.
Dívala, jsem se na ostatní blogy, co tam píšou lidi, ale nic moc jsem toho tam neviděla.Nejvíc tam asi dávají např.jak chodí s klukem (případně holkou), jak to chodilo, když byli malý atd...

Já se musím přiznat, že na tohle téma mě fakt nic moc nenapadá.
Budu psát o tom, jak jsem v šesti letech chodila spát? Co jsem měla za povlečení? ( Kdyby Vás to zajímalo, bylo to s princeznami :D). No prostě nevím :(.

Stručně:
  • Někdo si představuje vášnivé chvilky.
  • A ta druhá možnost, je jenom pusa a nic víc.
Takže pro tento týden máme Téma týdne cajk. :D

PS: VÍM, ŽE TO BYLA ZASE KRÁVOVINA ! :D

Stopy 1

26. prosince 2014 v 16:52 | Evča |  Stopy

Kapitola 1.

Nevím, jestli jsem měla opravdu jít. Neměla bych se večer po nocích procházet sama po temných ulicích New Orleans.
Třesu se strachy a to jenom proto, že jsem si usmyslela, že musím jít do knihkupectví pro nový svazek knihy od mého oblíbeného spisovatele. Proč jsem jenom tak tvrdohlavá a nemohla jsem radči zůstat doma a spokojeně pít se sestrou kolu a u toho se dívat na televizi, kde dávají praštěné televizní show? Ne, to jsem prostě já.
Hnala jsem se po širokých schodech dolů a držela jsem se pevně zábradlí, až jsem cítila, jak mi zběleli klouby na prstech. Otřásla jsem se. To je dnes zima. Nevím, jestli se mám dívat před sebe,dolů a nebo v nejhorším za sebe, jestli mě náhodou někdo nesleduje. Bohužel jsem ale pořád cítila, že mě někdo provrtává pohledem.
Znovu jsem se otočila a pátravě hledala skrytou osobu v temnotách. Nic.
Přidala jsem do kroku. A pak, když jsem znovu stoupla na dlaždice, něco mě popadlo za kabát a slizká ruka se mi omotala kolem krku.
,, Klid, brouku. Nebude to bolet,"uslyšela jsem chraplavý hlas.Zřejmě to byl muž.
Nakočila mi husí kůže.
Stála jsem zezadu, takže jsem neviděla na jeho obličej.
Lepkavou a studenou ruku mi ještě víc přitiskl na hrdlo a dlouhými drápy mi drásal krk.
Chtěla jsem zakřičet, ale ze suchého hrdla se ozval jen přidušený nářek.
Pomoc!
Zkusila jsem to ještrě jednou.
,, Pomoc!" ozvalo se ze mě.
Muž posměšně řekl: ,, Nikdo tě v téhle čtvrti nezachrání. Možná tě najdou, až budeš mrtvá, ale možná taky ne. Přemýšlím, že tě hodím to támhletý řeky a zahrabu tě pískem. Hmm, žůžo, ale dost vykecávání. Mám hlad," zašeptal mi do ucha.
Myslela jsem, že je konec, ale jeho ruka se rychle odtáhla, že jsem neměla ani čast zareagovat, že mě už nic nedrží a že můžu rychle zmizet, jenže jsem se mezitím svalila na zem a nohy mě neposlouchaly.
Do nosu mě uhodila pachuť krve. Zatočila se mi hlava a viděla jsem rozostřeně. Na pravé straně krku jsem ćítila hroznou bolest, ale byla jsem tolik ochablá, že nebylo cenu vstávat. Spát. Ano, spát. Lehounce navždy spát.
Probudil mě výkřik a zvedla jsem ruce, abych si zakryla hlavu. Po tvářích mi tekli slzy. Nemohla jsem křičet. Nemohla jsem vstát. Dokonce jsem ani nic neslyšela.
Někdo mě zvedl do náruče a moje tělo se teď zdálo být tak těžké, že jsem už neudržela oční víčka a propadla jsem se do temnoty.

Chvíli tam,chvíli sem...:)

26. prosince 2014 v 12:21 | Evča |  Ze života

Každý chceme někdy zkusit něco nového.

...
Představte si, že například máte dva, tři roky staré boty. Dá se v nich ještě chodit, vypadají pěkně, ale vy vidíte tu možnost si koupit další a mít zase nový krásný pár,který budete nosit. A tak to jde pořád a pořád dokola...

U mě je to stejné, ale v mém příběhu nejsou boty, ale blogy.
Normálně já měním každý měsíc jeden blog!
Nevím jaké větve se mám chytnout, na jakou se potom postavit.
Takže tenhle blog je asi tak desátej, ale pevně věřím, že mi vydrží.

....
Myslím, že se tady někde objeví komentář jako:
  • Proč tě už nebaví minulý blog?
  • Zkončíš s tímhle taky?
  • Přidáváš příspěvky na ten minulý?
A tak dále...

Jednoduše Vám odpovím:
  • Minulý blog (storygirls.blog.cz) jsem měla opravdu moc ráda. Mohla jsem tam napsat, co jsem chtěla, ale také jsem se těšila, co moje spolupracovnice :D tam napíšou, nějakou novinku.Bohužel, jedna odešla, a to Abby a založila si nový blog. Pak oděla i Jess, ta si ho založila taky. A volalá! Jsem sama. Pak jsem ho postupně začala zanedbávat a už mě nebavil, jenom kvůli tomuhle, ale i kvůli tomu, že jsem měla tak hřejivý pocit, že mám někoho, kdo se mnou něco sdílí (já vím, je to i na Facebooku nebo jiných sociálních sítích), ale blog je prostě blog.Proto.
  • Jestli s tímhle zkončím, to opravdu nevím, ale budu se snažit. Třeba mi vydřží až do roku 3000 :). Ale přoč se ukvapovat předčasně, když správná doba je teď?
  • Snažím se. Jednou za měsíc jo, ale myslím si, že to už nemá cenu :(.
Takže to je prozatím vše, přátelé :).
Těším se příště.

Mám Vás ráda!
:*

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Divergent by Veronica RothAnna Dressed in Blood by Kendare Blake
Harry Potter by J.K. RowlingPercy Jackson and the Olympians by Rick Riordan
The Chemical Garden by Lauren DestefanoThe Chronicles of Narnia by C.S. Lewis
Firelight by Sophie JordonEvernight by Claudia Gray
The Mortal Instruments by Cassandra ClareThe Hunger Games by Suzanne Collins
Twilight by Stephenie MeyerShatter Me by Tahereh Mafi
The Selection by Kiera CassThe Vampire Diaries by L.J. Smith
Iron Fey by Julie KagawaRuby Red Trilogy by Kerstin Gier